Můj profesní profil, aneb "já coby fluktuant"
Základní školou jsem prošel celkem zdárně. Začal jsem v Ústí nad Labem, pátou třídu jsem odchodil v Praze 4, od šesté do deváté v Horních Počernicích. Zvláště v závěru jsem byl asi považován za "šprta", ale moc jsem se nikdy učit nemusel. Maturoval jsem na SVVŠ v Ostravě na Matiční ulici a až na ruštinu, z níž jsem odmaturoval jen zázrakem jsem opět problémy neměl. Už v té době jsem miloval matematiku, fyziku, chemii. Přijímací zkoušky na vysokou školu jsem dělal na ČVUT FEL v Praze, obor silnoproudá elektrotechnika. Ve třetím ročníku studia jsem onemocněl infekční mononukleózou v nešikovném období začátku zkouškového období a na doporučení jsem studium na rok přerušil. Po propuštění z nemocnice jsem odjel takřka na rok do Německa, kde jsem pracoval jako dělník v továrně. Ve čtvrtém ročníku vysokoškolského studia jsem si vybral obor výroba a rozvod elektrické energie a obhájil jsem diplomovou práci "Stejnosměrné přenosy vysokého napětí".
Mé první zaměstnání bylo v Energoprojektu, odkud jsem měl mého diplomového konzultanta. Po vojně jsem nastoupil do Výzkumného ústavu energetického v Běchovicích, pracoval jsem ale skoro výhradně ve výpočetním středisku na Českých energetických závodech v Jungmanově ulici. Absolvoval jsem několik dlouhodobých školení u firmy IBM v Humeném na Slovensku. Patřil jsem do týmu, který implementoval řídící energetický systém IBM Energy management system pro českou rozvodnou síť. Já jsem programoval skoro výhradně řídící počítač IBM S7 a to na sálovém počítači IBM S370.
Když byl program pro dispečerské pracoviště uveden do provozu, přešla většina kolegů do pracovního poměru ČEZ, já jsem hledal místo, kde bych výhledově získal byt a to mi slíbili v Závodech průmyslové automatizace v Čakovicích, kde se vyráběly české sálové počítače. Tam už jsem nastupoval jako systémový programátor a tím jsem nakonec zůstal až do svého posledního zaměstnání.
Protože byt jsem v Čakovicích ve slíbeném termínu nedostal, odešel jsem do Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd v Praze-Kobylisích. Mým úkolem byla správa sálového počítače IBM S370 a poskytování konzultací pracovníkům akademie, kteří měli programátorské či obdobné problémy. V té době jsem podával několik zlepšovacích návrhů, především jsem vypracoval velkou knihovnu maker pro jazyk assembler, pomocí kterých se dá program psát obdobně jako v jazyce Pascal způsobem strukturovaného programování. Postupně se tento nástroj v dalších létech užíval v řadě firem po republice, největší uživatel byl OKD Ostrava.
Když se podařilo získat byt v Pardubicích, musel jsem dost nerad opustit akademii a sehnal jsem si místo systémového programátora ve výpočetním středisku Plynostavu. Netrvalo ale dlouho a dostal jsem se do sporů s vedoucím střediska, který prosazoval sovětské operační systémy a já jsem naopak hájil systémy americké (IBM). Nakonec jsem dal výpověď a odešel pracovat zpět do Prahy do firmy Technomat ke svému bývalému kolegovi systémákovi, který povýšil na vedoucího střediska. Do Prahy jsem musel dojíždět, ale kromě dobré a slušně placené práce jsem v té době studoval hudbu na Akademii múzických umění, čemuž jsem měl vhodně přizpůsobenou pracovní dobu.
Když jsem postgraduální studia ukončil, nemělo dál smysl dojíždět do Prahy, nastoupil jsem do výpočetního střediska Tesly Pardubice opět jako systémový programátor. V roce 1989 vyvrcholily mé neshody s komunistickým vedoucím střediska tím, že jsem na něj podal návrh na trestní stíhání (žel další vývoj ukončila amnestie prezidenta).
Krátce na to jsem se odešel do výpočetního střediska Vysoké školy chmicko-technologické v Pardubicích opět jako systémový programátor. V té době škola velmi výhodně zakoupila repasovaný výkonný počítač IBM, získala navíc poměrně rozsáhlou sadu programového vybavení (například ORACLE). V malém, ale výkonném týmu se podařilo mimo jiné uvést do provozu předchůdce internetu EARN a prostřednictvím modemů jsme připojili na centrální počítač terminály ve středu města. Pak se ale nepochopitelně prosadila podivná klika ve vedení školy a počítač s veškerým vybavením vyměnila za několik pécéček třídy I386, takže mi nezbylo než odejít zpět do Tesly.
Brzy jsem se ale zúčastnil konkurzu německé firmy Software AG v Praze a byl jsem přijat pro práci na platformě sálových počítačů typu IBM. Byl mi přidělen klient Slovenské energetické závody v Bratislavě, kde se implementoval aplikační program španělské firmy Union Fenosa. Neuměl jsem se ale vyrovnat s nadřazeností německých kolegů a hlavně arogantním chováním manželky ředitele, která ale fakticky řídila firmu a z firmy jsem odešel.
Dál jsem už žádné jiné zaměstnání nehledal, protože jsem usoudil, že už těžko najdu nadřízeného, pod kterým bych mohl klidně pracovat a založil jsem si firmu vlastní. Zpočátku jsem podnikal zcela sám jako fyzická osoba, v roce 1996 jsem s manželkou založil společnost ToWare, s.r.o. Hlavním oborem podnikání byl prodej a servis ekonomického programu ABRA. Později se ukázalo, že jedním z dominantních problémů klientů jsou jejich počítače, tak jsem je začal pro ně sestavovat, ale nakonec jsem místo toho zvolil orientaci na výrobky firmy COMPAQ. Protože jsem vyhrál výběrové řízení na dodavatele software pro oblast harmonizace českého právního systému s právem EU, rozšířil jsem činnost firmy a zaměstnal jsem k tomu několik programátorů. Později jsem ještě začal účelově vydávat audionahrávky na CD a kazetách, dále ještě následovalo video-studio, pořádání výstav atd. V poslední době ale paletu podnikatelských aktivit zužuji na software a služby s ním spojené, na ostatní činnosti si raději vyhledávám partnery. Toto zefektivnění práce mělo za výsledek že celkem stabilně figuruje moje firma na špici poboček firmy Aktis, a.s., což je výrobce ekonomického software Abra. Vedle prostého prodeje intenzívně programujeme doplňky, které označujeme TWA.